Odevzdat celý měsíc květen do Mariiných rukou znamená především uvolnit sevření našich vlastních plánů a obav. Často se snažíme mít život pevně pod kontrolou, křečovitě držíme kormidlo a propadáme úzkosti, když se věci nevyvíjejí podle našich představ. Maria nás učí jinému postoji - postoji otevřených dlaní. Když jí svěřujeme své dny, neříkáme tím, že se vzdáváme odpovědnosti, ale že uznáváme existenci vyššího řádu a láskyplné péče, která nás přesahuje. Je to pozvání k vnitřní svobodě. V jejích rukou se naše starosti o rodinu, práci, zdraví či budoucnost stávají lehčími, protože je neneseme sami. Maria je ta, která umí „uchovávat všechna slova ve svém srdci a rozvažovat o nich“. Učí nás tedy trpělivosti s vlastním životem a s procesy, které v nás zrají, podobně jako v máji zrají květy v plody.
Naděje, kterou u Marie hledáme, je lékem na únavu moderního člověka. Žijeme v době, která nás často zahlcuje negativními zprávami a pocitem marnosti. Maria nám však připomíná, že každé jaro je důkazem vítězství života nad smrtí. Její mateřská blízkost nás vybízí, abychom v tomto měsíci hledali krásu v maličkostech. Každý rozkvetlý strom, každý slunečný paprsek i tichý déšť jsou připomínkou Boží dobroty, kterou Maria odráží jako čisté zrcadlo. Pokud se jí v tomto měsíci otevřeme, zjistíme, že naše naděje začíná růst zevnitř. Není to něco, co musíme pracně budovat, ale dar, který stačí přijmout. Maria nás učí, že naděje je odvaha začínat znovu, i když jsme minule selhali, a víra, že žádná situace není v Božích očích definitivně ztracená.
Během těchto jedenatřiceti dnů nás Maria zve k tichosti. V hluku světa je těžké slyšet hlas naděje, který obvykle mluví jen šeptem. Květnové pobožnosti, procházky přírodou nebo krátké chvíle ztišení u jejího obrazu jsou příležitostmi, jak si tento hlas znovu osvojit. Maria nás nevede k sobě, ale vždy ukazuje na Krista, který je zdrojem veškeré naděje. V jejích rukou jsme v bezpečí, protože ona ví, jak nás dovést k pokoji, který svět nemůže dát. Odevzdání měsíce do jejích rukou je aktem synovské a dceřinné důvěry. Je to jako vložit svou ruku do ruky někoho, kdo zná cestu a kdo nás má rád bezpodmínečnou láskou. S ní se i náročné úkoly stávají snesitelnějšími a radosti hlubšími.
Maria jako matka naděje stojí u všech našich „velkých pátků“, aby nám připomněla, že nedělní ráno je blízko. V tomto měsíci květnu se tedy nebojme přinést k ní vše, co v nás vzbuzuje strach. Odevzdejme jí své vztahy, své nejistoty i své touhy po lepším světě. Nechme se jí vést k hlubší důvěře v život. Kéž je tento čas pod jejím ochranným pláštěm obdobím vnitřního rozkvětu, kdy v našich srdcích místo plevele úzkosti vyroste pevná a radostná naděje. Maria nás učí, že v Božím plánu má vše své místo a čas a že láska má vždy poslední slovo. Nechme se tedy v tomto měsíci prostoupit jejím klidem a vírou, že jsme milováni a vedeni k cíli, který předčí všechna naše očekávání.
Modlitba k Panně Marii › Maria, Matko naděje, stojíme před Tebou v časech zkoušek i radostí. Ty jsi ta, která uvěřila, že se splní, co jí bylo slíbeno od Pána. Nauč nás této důvěře. Když se naše srdce naplní úzkostí a cesta se zdá být temná, buď nám hvězdou, která ukazuje směr k Tvému Synu, Ježíši. Pomoz nám vidět naději tam, kde jiní vidí jen konec, a nacházet pokoj tam, kde vládne neklid. Daruj nám sílu vytrvat v dobrém, trpělivost v utrpení a odvahu začínat znovu. Opatruj naše rodiny a buď nablízku těm, kteří ztrácejí smysl života. Matko naděje, vypros nám u Boha milost, abychom se nikdy nevzdávali víry v lásku, která přemáhá svět. Amen.